Založení s.r.o.

Založení společnosti na míru Vašim požadavkům. Poskytnutí sídla. ready made společnost pro Vás do 24 hodin.

Equilibrium, s.r.o. - společnost pro osobní rozvoj

EQUILIBRIUM, společnost pro osobní rozvoj
Mečislavova 4, Praha 4 - Nusle
tel: +420 777 092 030, e-mail: info@equilibrium.cz

Jak se k nám dostanete

 

Zdravé vztahy v rodině - Zdravý rozvod

V současné době se u nás rozvádí více než 60% manželství, tj. více než každé druhé manželství. To jsou alarmující čísla, vzhledem k tomu, že děti z takových manželství rozvodem velice trpí.

Navíc v dnešní době je velmi módní, že se partneři mezi sebou neberou, ačkoliv spolu mají děti, a v případě jejich rozchodu nejsou tato čísla nikde zaznamenaná. To znamená, že rozpady rodin jsou ve skutečnosti daleko častější, než uvádějí statistiky. Považuji proto za nutné, promluvit zde o dopadech rozvodů na rodinu a hlavně na dítě.

Dítě miluje oba své rodiče nezištnou láskou, a to i rodiče, kteří se rozvedli nebo rozešli a mají spolu konflikt. Biologicky je dítě vlastně z půlky svou matkou a z půlky svým otcem. Obě tyto poloviny jsou s oběma rodiči spojeny pevnými pouty. Bohužel, rozvodová situace bývá provázena velkým konfliktem, který se často nevyhne ani dítěti.

Dítě je do konfliktu vtaženo a neví si s ním rady. Vzájemné obviňování manželů , ke kterému často dochází, dítě těžko nese, protože velmi miluje oba své rodiče. Běžně dítěti konflikt mezi rodiči nevadí, pokud je svědkem usmiřování. V dnešní době, kdy máme možnost sednout si k televizi nebo k počítači na internet každý zvlášť, je dítě svědkem usmiřování rodičů jen velmi zřídka.

Pracuji jako systemický kouč a vedu výcvik v Pomoci rodinám systemickými metodami. Velmi často se s takovou situací v rodinách setkávám. Rodiče svému dítěti jistě nepřejí nic špatného, ale často svoji situaci prostě jenom nezvládají. Je třeba pracovat s rodiči a ukázat jim cestu z konfliktu ven. Velmi se osvědčilo pracovat s jejich zodpovědností. Při rozvodu si totiž rodiče začnou vyčítat vzniklou situaci , a to jak vzájemně jeden druhému, tak i sami sobě. Je zřejmé, že vina nezmizí, dokud za ni rodiče nepřevezmou zodpovědnost. V takovém případě mizí okamžitě. Jakmile převezmou odpovědnost, mizí vina a s ní i konflikt. Taková práce se zodpovědností předpokládá, že oba rodiče uznají své pocity lítosti nad zmařeným vztahem a teprve pak jsou připraveni nést zodpovědnost za vinu.

Vyzkoušejte si sami na sobě: když máte pocit viny, chodíte sehnutí, trpíte tíhou na bedrech, skleslou náladou apod. Když ale vezmete zodpovědnost za vinu, můžete se narovnat, nesete hlavu zpříma, s hrdostí a pocity tíhy mizí. Jinými slovy, pokud každý z rodičů dokáže přijmout zodpovědnost za svůj podíl na konfliktu, mohou si oba zachovat sebeúctu a také úctu k manželskému partnerovi.To je velmi důležité.

Pokud dítě vidí, že rodiče mají k sobě vzájemnou úctu, uklidní se. A nestačí pouze to, že se rodiče k sobě jenom chovají slušně, protože dítě je citlivé a vycítí, když je úcta hraná. Rodiče o sobě musí s úctou i přemýšlet. Pak se dítě cítí v bezpečí i v průběhu konfliktu. Mít vzájemnou úctu však není lehké, jedná se o proces, který musí prodělat. Člověk nejdřív musí jít do hloubky, najít za svým hněvem pocit lítosti a strachu a teprve pak je připraven a naladěn na úctu.

Pokud se rozvodový konflikt nedaří zvládnout s úctou, dítě je zapleteno do konfliktu rodičů a mnohdy dokonce i do konfliktu celých jejich rodin. Dítě pak postrádá roli dítěte a je vtaženo do spleti vztahů, kterým nerozumí.Žije totiž v pozici, která není jeho. Bohužel, není výjimkou, že dítě pak dokonce působí často jako zprostředkovatel zpráv od jednoho rodiče k druhému, nebo si z něj jeden z rodičů udělá kamaráda – svého spiklence. Je tak samotnými rodiči postaveno do role, která není jeho, a tak není divu, že je do této role zapleteno. Dítě samo pak není schopno z těchto rolí vystoupit.

Katastrofa je, když je dítě posunuto do role posuzovatele činů svých rodičů. Pokud chcete někoho soudit a posuzovat, musíte se postavit na místo jaksi nad něj. V tu chvíli je dítě zapleteno do vztahů, které mu jsou cizí, vzdálené a následky takového zapletení jsou pak vážné. Taková role je nahony vzdálená roli dítěte, které může cítit bezpečí.Podobné náskedky nese dítě, pokud mu je líto jednoho z rodičů. Pokud je nám někoho líto, oslabuje ho to a my se stavíme do pozice nad něj.Takové dítě opět nese roli, která není jeho. Jenom si představte situaci dítěte, jehož otec řekne svému dítěti o jeho mamince , že je například nepořádná a jeho matka řekne o otci, že je zlý a nechce se starat o rodinu. Jak se potom takové dítě asi cítí? Konec konců, už jsme řekli, že biologicky je toto dítě vlastně spojením svých rodičů.

Důležité je, aby dítě uznalo, že je vůči rodičům jen dítětem, ničím víc. Rodiče by měli své dítě vést k takovému postoji a zdůraznit mu, že svoji bolest si ponesou sami. Když se rodiče rozvádějí, dítě má pocit, že umře a má z toho strach. Navíc dítě nemůže být v pozici posuzovatele, prostředníka nebo spiklence prostě proto, že se svými rodiči netrávilo veškerý jejich čas, zná jen část jejich života, zpravidla ani neví, z jakých kořenů přesně pochází. Málokdo například ví, z kolika sourozenců jsou jeho prarodiče a jaká byla situace v jejich rodinách. Z těchto důvodů může být jen těžko v pozici objektivního posuzovatele.

Aby byli rodiče dostatečně silní na to, vypořádat se s rozvodem s úctou k druhému, je třeba, aby čerpali sílu ze svých kořenů v původních rodinách. Pokud ovšem v jejich původní rodině byl rozvod, který také nebyl zvládnut s úctou, je to pro rodiče nevhodný vzor. Důležité je, aby se tito rodiče nezamíchali do konfliktu svých rodičů. Lékem pro ně je opět úcta, tentokrát úcta směrem ke svým rodičům.

Pokud jsou tyto vztahy zdravé a rodiče dítěte se vzhledem ke svým rodičům mohou cítit jako jejich děti, které nejsou zapleteny do konfliktů svých rodičů, mohou pak z těchto vztahů čerpat síly, které jim umožní, vypořádat se zdravě s konfliktem v současné rodině.

U muže je v takovém případě nejdůležitější vztah k otci, u ženy vztah k matce. Zvláště důležitá je podpora od jejich rodičů. Pokud je otec hrdý na svého syna a syn od něj přijímá mužství, a matka je spojená se svou dcerou a předává jí ženství, jsou oba , syn i dcera, připraveni obstát ve vztazích. A pokud dojde k rozvodu, jsou schopni se vypořádat se situací daleko dříve a jednodušeji, než ti, kteří takovou podporu nemají.

Rozvod pošramotí duše a my ho často vnímáme jako velké životní selhání. Rodiče se musí mimo jiné vypořádat s další výchovou dětí. Pokud k sobě chovají vzájemnou úctu, čeká je ještě fakt, že nesmějí bránit dětem v tom, aby se mohli ztotožnit s druhým rodičem. Tak například matka by měla svému synovi dovolit, aby mohl být stejný jako jeho otec a otec by měl souhlasit s tím, že dcera bude možná stejná jako její matka. Rodiče mají jednoduše uznat, že všechno, co bylo mezi nimi hezké, žije v jejich dětech. Nejde jen o dovolení jako takové, ale jde o vnitřní souhlas rodičů, který dítě vycítí. V tu chvíli se dítě cítí svobodné a pokud přijalo, že může být stejné, teprve pak to může později změnit.

Záměrně jsem vybrala jednoduchý přiklad, kde se rodiče rozvádí poprvé. Ale množí se případy, kdy mají rodiče i druhé nebo třetí manželství. A z těchto manželství mívají i děti. Situace se pak pro všechny komplikuje skutečností, že se děti mohou zaplést do konfliktů bývalých partnerů rodičů. Řešení mají opět v ruce rodiče. Musí si dobře vypořádat vztahy s bývalými partnery, uznat jejich existenci a postavit se k nim s úctou. Uznat pravdu, že jejich současné štěstí se mnohdy zakládá na neštěstí bývalých partnerů.

Vztahy se sourozenci mají děti v takových rodinách také více než složité. Některé sourozence mají po matce, některé po otci a některé po obou rodičích. Nezřídka některé své sourozence nikdy ani neviděli, přesto jsou tyto vztahy pro ně důležité, neboť důležité je pro ně i sourozenecké pořadí. Těžko pak najít přesnou pozici dítěte, natož mít jasno v jeho roli. Nejstarší sourozenec je vychováván úplně jinak než nejmladší. Starší děti zpravidla razí cestu těm mladším. Výzkum potvrdil,že nejstarší sourozenec nese zpravidla tradici rodiny, nejmladší benjamínek bývá rebel.

Sourozenecké role se od sebe velmi liší. Role prostředního sourozence je velmi nejasná a takové dítě je jednou v pozici staršího sourozence a jednou v pozici mladšího. Podle toho, s kým se porovnává. Taková role bývá těžká a vyžaduje velkou flexibilitu. Stejně tak jako role jedináčka, který musí zastoupit všechny role. Záměna těchto rolí a zapletení dítěte do nich s sebou nese velké následky. V sourozeneckých vztazích se dítě učí a každé dítě má tedy jiné podmínky pro toto učení a získává tak jiný vztah ke světu a žije jinou roli. Skutečnost, že se dítě narodí jako první, druhý, či další, ovlivní to, jakým člověkem se stane. Tato role sice neovlivní veškeré jeho jednání, ale má významný podíl na utváření jeho osobnosti.

Na příkladě dětí ze tří manželství můžeme pochopit, jak může být dítě popleteno. Například dítě narozené jako první ve druhém nebo třetím manželství rodičů se vnímá jako nejstarší ve své rodině i přesto, že zdaleka nejstarší není, protože ještě před ním se narodili děti z předcházejících manželsví. Pokud nemají rodiče dobře vypořádány vztahy ze svých bývalých manželství, vnímá jejich dítě svoji realitu omezeně. Nese tedy dvě role: roli nejstaršího a zároveň roli prostředního sourozence. Přesněji řečeno, je zapleten do role nejstaršího sourozence. Z tohoto zapletení není dítě schopno se samo vymanit, zvlášť když rodiče nebo jeden z rodičů by rádi vytěsnili ze svého života předcházejícího partnera často i s jeho dítětem. Skutečnost totiž působí i bez našeho vědomého souhlasu. A v tomto případě je skutečností, že dítě je až třetím sourozencem.

Rozvod bez bolesti není prakticky vůbec možný. A život je příliš složitý na to, abychom odsuzovali někoho za to, že jeho chování vedlo k rozvodu. Ale podstatné je, že jsme pro tyto lidi schopni najít řešení jejich situace pomocí jednoduchých postupů. Tyto postupy se osvědčily nejen u rozvodu, ale i u jiných druhů konfliktů, například u pracovních. Podstatou je přístup k druhému s úctou za každých okolností. Úcta dokáže vyřešit i konflikty tak velké, jako jsou například konflikty vzniklé na základě národnostních rozdílů apod. Život s sebou nese konflikty, takže úplně se jim vyhnout nemůžeme. Rodzvádějící rodiče je potřeba vést k zdravé morálce a apelovat na ně z hlediska etiky. Schopnost úcty a zdvořilosti zachovává lidskou důstojnost a konfliktům předchází.

Zdeňka Tušková

©Zdeňka Tušková,  2010

Kazuistika

Rodinné konstelace jako součást psychoterapie - případ:

Eva bola 26 ročná, slobodná, bezdetná, stredoškolsky vzdelaná a v tom čase nezamestnaná žena. Bol to jej druhý pobyt v našom zariadení, ktorému predchádzali 2 kratšie pobyty v inom meste. Prvý bol v 16. rokoch. Eva mala diagnózu mániodepresívna psychóza. Na našom oddelení absolvovala 6 týždenný pobyt, zameraný na intenzívnu skupinovú a individuálnu terapiu, v ktorej pokračovala aj po ukončení hospitalizácie.

Pochádzala z úplnej rodiny. Manželstvo rodičov bolo od jej ranného detstva výrazne konfliktné, naplnené hádkami, prípadne vzájomnými bitkami. Z Evinho hľadiska mala pozíciu nárazníku medzi svojimi rodičmi, pričom ich ukľudňovala a udobrovala. Niekedy sa stávalo, že sa otcovi ponúkla ako obeť namiesto matky. Obaja rodičia mali výbušné povahy. Z jej rozprávania som usúdil, že matka mala silný hysterický akcent, otec aj z osobného stretnutia na mňa pôsobil ako narcistická osobnosť. Jej rodičia mali problémy s kontrolou emócií, často reagovali veľmi nezrelým, detským spôsobom. Evu som v rodine vnímal ako tú dospelú, ktorá mala mať rozum. Naučila sa znecitlivieť (pri bitkách necítila bolesť, bola umŕtvená), utekala pred emóciami do rozumu, zvlášť silno potláčala zlosť, ktorú nezriedka obracala proti sebe. 2 krát sa pokúsila o samovraždu. Únikové správanie bolo pre ňu typické. Okrem unikania od emócií a zo života, niekedy unikala k drogám a alkoholu a takisto fyzicky - dlhodobejším pobytom na inom kontinente. Okrem témy rodičov bola pre ňu veľmi živá téma vzťahu so staršou sestrou. Bola úspešnejšia a priebojnejšia. Často ju s Evou porovnávali, pričom Eva z toho vždy vychádzala ako porazená. Jej sestra mala odvahu rebelovať na danú rodinnú situáciu. Podľa Eviných vyjadrení musela byť oproti sestre tá dobrá a poslušná, ktorá nerobila problémy a zachraňovala vzťah jej rodičov. Cítila voči sestre silné pocity žiarlivosti až nenávisti, ktoré si v priebehu terapie pripustila. V ich rodine hral dominantnú úlohu otec, matka bola v pozadí. Narušený vzťah s matkou si Evin otec podľa môjho názoru kompenzoval až incestuóznym príklonom k dcéram, ktorý z emočnej roviny miestami skĺzaval až do roviny neprimeraného dotýkania a blízkosti. Aj Eva vnímala otcovu lásku až ako nezdravú a bolo jej to veľmi nepríjemné.

Dôvod, kvôli ktorému sme jej navrhli systémovú (Hellingerovskú) terapiu, bol hlavne fakt, že jej obtiaže vychádzali predovšetkým z rodinnej situácie. Snahou bolo oslabiť Evinu nezdravú pozíciu v rodine ako nárazníku a vrátiť problémy, ktoré rodičia prenášali na Evu naspať do ich vzájomného partnerského vzťahu. Ďalším dôvodom bol Evin nevysvetliteľný pocit, že je v rodine akoby navyše (prebytočná). To dávalo tušiť hlbšiu systémovú dynamiku, ktorá sa dala odkryť len vďaka postaveniu Evinho systému. K stavaniu sme pristúpili v polovičke jej pobytu, takže sme mali dostatok času na jeho spracovanie v následnej terapii.

Rozhovor, zameraný na získanie informácií o závažných udalostiach v Evinom systéme, odkryl niekoľko dôležitých súvislostí. Evina matka vyrastala v 50-tych rokoch 20. storočia vo veľmi chudobnej časti Slovenska. Boli 3 súrodenci, pričom obaja rodičia boli nezamestnaný. Mali obrovské problémy deti uživiť. Do tejto situácie sa im narodilo 4 dieťa. Keď malo 2 mesiace, za neujasnených okolností umrelo. Podľa Eviných informácií získaných od matky, bolo veľmi dráždivé a rodičia v snahe ho ukľudniť, mu podali vysoké dávky utlmujúcich liekov, na následky ktorých zomrelo. To však nebolo nikdy vyšetrené. Táto skutočnosť sa pri stavaní systému ukázala ako závažná. Eva mala rovnaké meno ako jej mŕtva 2 mesačná teta. Obaja rodičia chceli dať Eve iné meno, no nakoniec sa dohodli práve na tomto. Fakt, kedy dieťa má meno po mŕtvom príbuznom, je spojené so skrytou dynamikou. Dieťa má nevedomé tendencie preberať osud svojho príbuzného. V prípade Evy to znamenalo kopírovanie nevypovedanej systémovej vety : "niekto v rodine je navyše." Mohol to byť jeden z faktorov, ktorý prispieval k jej samovražedným tendenciám. Ďalšou závažnou skutočnosťou v rodine bolo schizofrénne ochorenie inej sestry Evinej mamy. To sa pri stavaní systému neodrazilo. Podobne sa neukázalo ako dôležité predčasné úmrtie Evinho dedka, keď jej otec mal 21 rokov. Ako závažné sa ukázalo to, že Eva sa narodila v dobe, kedy jej otec mal krvácanie do ľadvín, jeho stav bol kritický, pričom sa pohyboval na hranici života a smrti. V systéme bola nevypovedaná veta, že sa Eva narodila nevhod. Spoločne s vetou, že niekto je v rodine navyše, prispievala k nevedomému odmietaniu a vytláčaniu Evy zo systému.

Vzhľadom k tomu, že pracujem väčšinou s ťažkými pacientmi (depresie, samovraždy, psychózy, ťažké poruchy osobnosti), používam na výber do rolí protagonistov terapeutov z iných oddelení, ktorí majú skúsenosti so systémovou terapiou.

Úvodné postavenie systému:

Postavy:

O - otec
M - matka
E - Eva
S - sestra
T - mŕtva 2-mesačná teta
? - neznáma/my príbuzní
* - pozícia vsede
Konstelace 1
Záverečné postavenie systému:

Konstelace 2

Terapeutická situácia stavania systému celkovo trvala 1,5 hodiny. V počiatočnom postavení boli rodinní príslušníci obrátení chrbtom ku Eve (symbolika odmietania). Pohľad Evinej mamy bol uprený pevne do zeme, pričom z ľavej strany cítila chlad. Príchod mŕtvej tety mal veľmi silný vplyv na všetkých členov systému.

Ako prvé došlo k duálnemu vyjasňovaniu vo vzťahu medzi mŕtvou tetou a Evinou mamou (sestry), kde najviac vyhovovala rituálna veta zo strany tety: "urobila som to pre vás", ktorá naznačovala nesmiernu lásku a obetovanie sa v záujme systému. Ďalej nasledovalo vyjasňovanie medzi otcom a matkou, kde otcovi vyhovovala rituálna veta: "dávam ti čas, nechávam to na tebe, aby si sa priblížila." Táto veta naznačuje rešpektovanie potrieb manželky a ochotu nebyť intruzívny, čo bolo v protiklade s jeho egocentrickým a narcistickým založením. Vyjasnenie medzi Evou a jej sestrou: "my patríme k sebe", pomohlo vyjadriť pocit súnaležitosti a otvorilo priestor pre možnosť opory zo strany staršej sestry. Jedna z najdôležitejších interakcií prebehla medzi Evou a jej mŕtvou tetou. Veta: "ty si jedinečná a nemôžem ťa nahradiť", zdôraznila nezameniteľnosť osudov a uvoľnila systémové sily, ktoré pravdepodobne prispievali k jej samovražedným úmyslom. Pre staršiu sestru bola významná interakcia s otcom, voči ktorému cítila silnú zlosť. Otec pociťoval k dcére erotické pocity, na ktoré reagovala rituálnou vetou: "rešpektujem ťa ako otca a partnera mamy", čím ukotvila svoju pozíciu ako dcéry a vrátila otcove pocity naspäť do vzťahu k svojej manželke. Jedno z posledných dôležitých vyjasnení prebehlo medzi Evou a jej rodičmi. Vety: "to, čo sa deje medzi vami, je vaša vec. Mňa do toho nič nie je. Vyriešte si to medzi sebou, ja som tu len dieťa", vyjadrili dištancovanie sa od sporov rodičov a potvrdili Evu v pozícii dcéry a nie ako rozhodcu rodičovských konfliktov. Okrem toho ešte boli prítomné interakcie medzi členmi rodiny a tetou Evou, ktoré boli naplnené úctou k jej osudu, vyjadrovanou prostredníctvom potreby klaňať sa.

Ako problémový sa ukázal moment asi v polovici stavania, kedy evidentne chýbal dôležitý človek rodinného systému. Nemal som však informácie, kto by to mohol byť. Postavenie neznámej/ho príbuzného vyvolalo silné pozitívne zmeny v prežívaní hlavne matky a staršej dcéry. Dá sa vytušiť, že sa mohlo jednať o prvé dieťa v poradí (nie interupcia, pretože mu vyhovovala pozícia vstoji). Eva ale nemala povedomie o žiadnom ďalšom súrodencovi.

Úplne poslednou intervenciou bol symbolický krok oboch sestier smerom do budúcnosti (chrbtom k rodičom). Vyjadrovalo to vnútornú zrelosť a pripravenosť k samostatnému životu. Počas celého stavania systému bola predstaviteľka Evy v rozume, mala potrebu kontrolovať situáciu, cítila sa v rodine veľmi dôležitá, všetko a všetkých chápala a dovoľovala im, aby mohli konať tak, ako konajú. To korešpondovalo s Evinými obranami únikom do rozumu a znecitlivením a taktiež s jej nezdravou pozíciou na úrovni rodičovského subsystému.

Počas Evinej hospitalizácie jej otec vybavil pracovné miesto v podniku, v ktorom mal vedúce postavenie. Vytvoril podmienky, aby sa Eva mohla vrátiť naspäť do rodinného domu. Tým nevedome naznačil potrebu pokračovať v pôvodnej rodinnej situácii. Napriek silnému otcovmu vplyvu si Eva dokázala 2 mesiace po ukončení hospitalizácie presadiť svoju vôľu. Presťahovala sa do iného mesta (v ktorom bývala jej sestra), našla si prácu a osamostatnila sa. Dokázala si nájsť cestu k svojej sestre a vnímať ju ako oporu v situáciách, keď to potrebovala. Jej otec ju napriek hrozbám nevydedil a dokázal rešpektovať jej hranice. Vnútorne bola Eva schopná oveľa viac prežívať smútok, zlosť, neunikala pred pocitmi, citlivejšie prežívala svoje telo, uvedomovala si spôsob, ako vypína svoje prežívanie, sledovala viac svoje potreby. Bola schopná realistickejšie vnímať svojho otca, a to bez nadmernej idealizácie, prípadne znehodnocovania. Tieto zmeny bola Eva schopná realizovať vďaka komplexnej psychoterapeutickej starostlivosti, pričom systémová terapia bola len jednou z jej zložiek. Psychoterapia by bola neúčinná, nebyť obrovskej Evinej motivácie a vôle k osobnej zmene a rastu. To všetko však boli len zárodky zmien, ktoré si Eva udrží len v prípade, že bude pokračovať v nastúpenej ceste.

Mgr. Hajduk Miroslav

 
 
 

Mapa webu

© 2008-2012 Equilibrium, všechna práva vyhrazena.
Upozornění: Nabízené techniky, postupy a informace jsou uvedeny z informačních a výzkumných důvodů. Tyto techniky nepředepisujeme ani neudělujeme lékařské rady, přímo nebo nepřímo, pro jakéhokoliv čtenáře a na jakoukoliv indispozici. Také nedoporučujeme tyto postupy samy o sobě, ani neděláme žádný výklad týkající se fyziologických účinků z jakýchkoliv myšlenek, které tu podáváme. Lidé, kteří použijí techniky zde uvedené, dělají tak dobrovolně a na vlastní odpovědnost. Avšak naše zkušenosti nám říkají, že ti, kteří se vážně zabývají sebepoznáním, najdou zde zajímavý a podnětný materiál.

Webhosting starhost.cz | Provozováno na CMS E4E

Vyhledat